Apollos (zkrácený tvar od Appollonius: kdo patří bohu Apollóvi)
Učený Žid z Alexandrie, který se stal křesťanem a Pavlovým spolupracovníkem při hlásání evangelia.
Skutky 18,24 –28
1. Korintským 1,10 –17; 3,1 –23
V korintském sboru vznikl vážný spor. Týkal se toho, kdo má být považován za skutečného vůdce sboru. Někteří byli pevně přesvědčeni, že jím má být Pavel. Jiní tuto přednost připisovali Apollovi. Další se domnívali, že nárok na vedení má Petr. Jedním z Pavlových záměrů při psaní prvního dopisu do Korintu bylo tento spor ukončit. Korintské křesťany chtěl naučit, že takto uvažovat nemají. Ani jeden vůdce není vůdcem číslo jedna. Na založení sboru se podíleli společně, stavějíce na úsilí ostatních. Proto tento sbor není Pavlův, Petrův ani Apollův, ale sbor Ježíše Krista!
Apollos sehrál při zakládání tohoto sboru důležitou roli. Pavel řekl, že on zasadil, Apollos se staral o to, aby mladé rostlinky měly stále dostatek vláhy, ale Bůh jim dal vyrůst (1K 3,6). Evangelista „sází a seje“ a svým kázáním klade základy. Jeho práce však nepřinese mnoho ovoce, pokud se nikdo nestará o to, co bylo zasazeno a zaseto. Často se žel setkáváme s tím, že novým kontaktům nevěnujeme dostatečnou pozornost. Práce lidí, jako byl Apollo, plní stále rozhodující roli v našem úsilí přinášet lidem evangelium. Konečný výsledek však vždy závisí na Božím požehnání.
Drahý Pane, pomoz mi vždycky pamatovat na to, že požehnání přichází od Tebe a že všichni, kdo pro Tebe pracují, jsou stejně důležití!
