Atalja (Pán je vyvýšen)
Judská královna (841 až 835 př. Kr.)
2. Královská 8,26
2. Paralipomenon 22,10 –23,23
Často se setkáváme s tím, že se děti svým charakterem a chováním v mnohém podobají svým rodičům. Dalo by se říci, že to platí i v případě Atalji. Byla dcerou krutého a nemilosrdného krále Achaba. V bezohlednosti se téměř vyrovnala svému otci. Ve snaze zajistit si postavení začala svou vládu tím, že vyvraždila „všechno královské potomstvo Judova domu“ (2Pa 22,10). Atalja vládla šest let, než přišla řada i na ni. Sama se stala obětí spiknutí. Když zosnovala spiknutí, aby vyvraždila celou královskou rodinu, nebyla dostatečně důsledná. Jóašovi, který byl ještě dítě, se podařilo uniknout. Skrýval ho kněz Jójada. Když mu bylo sedm let, „vyvedli“ ho a prohlásili za krále. V té době spravoval zemi několik let kněz Jójada.
Je dostatečným vysvětlením Ataljina chování konstatování, že byla jako její otec? Byla její krutost věcí genů? Je téměř jisté, že její charakter byl silně ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstala. Pozorujeme to v mnohém u sebe i u lidí, se kterými se setkáváme. Nikdy to však nemůže být platná výmluva. Ať je totiž vliv prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, a našich vzorů jakkoli silný, v konečném důsledku nasměrování našeho života určuje naše vlastní vůle. Atalja nebyla předurčena k tomu, aby byla krutá. Byla to její vlastní volba. Její konečný úděl je silným varováním pro každého, kdo si přečte nebo vyslechne její příběh.
Milosrdný Bože, dej mi sílu dělat správná rozhodnutí a nevymlouvat se na špatný vliv jiných lidí.
