Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.
Lukáš 1,42–45
Po odchodu anděla Marie zjišťuje, že čeká dítě. Díky Matoušovu evangeliu víme, že ani Josef neměl hned radost, když se dověděl o těhotenství své snoubenky. Chtěl ji potají propustit, aby ji uchránil od pohany, která by ji jako těhotnou matku čekala. I Josefa navštívil anděl a on po jeho návštěvě Marii přijal a souhlasil s tím, že bude uváděn jako otec jejího dítěte.
Marie se vydává do hor ke své sestřenici Alžbětě. Ta má být podle slov anděla také těhotná. Všichni v rodině věděli o její neplodnosti. „Pokud je Alžběta skutečně v jiném stavu,“ říká si Marie cestou, „budu mít jistotu, že anděl nelhal!“
Bůh ji nezklamal. Její cesta nebyla zbytečná. Alžběta ji hned ve dveřích přivítala jako „matku mého Pána“ a Marie si mohla hned říci, že se naplní vše, co jí anděl řekl.
Alžběta ve svém přivítání říká: „Blahoslavená, která uvěřila.“ Prozrazuje jedno velké tajemství o cestě za štěstím. Znáte někoho, kdo by nechtěl být šťastný? Někoho, kdo by se bránil, kdybychom mu nabídli, že bude mít ve svém nitru pokoj a mír?
Ten, kdo přijme vše, co Bůh říká, je podle Alžběty blahoslavený. Víra je vlastně nejkratší cestou ke štěstí, které se po chvíli nerozplyne, ale trvá dál. Není to stav, kdy mám úsměv od ucha k uchu, ale jistota, že se mám stále na co těšit.
