Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
Lukáš 11,20
Jednoho dne přišel k Ježíši posedlý člověk a posuňky ho prosil, aby mu pomohl. Jeho posedlost démony se totiž projevovala i tím, že byl němý.
Mesiáš okamžitě reaguje, a když démon opustil nitro tohoto němého, začal hlasitě chválit Boha za své uzdravení. Někteří posluchači ale namítali, že tento zázrak nemá původ u Boha, ale u ďábla.
Tyto narážky ale Ježíše nijak nevyvedly z rovnováhy. Podíval se na ty, kteří přišli s tímto tvrzením, a řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula. Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci“ (L 11,17–19).
Kdo nechce vidět Boží uzdravující moc, vždy si najde důvod k odmítnutí. Takoví lidé tu budou vždy. Proto je na mně, zda dovolím Ježíši, aby se mne dotkl svým prstem a uzdravil mne. Bůh i dnes dokáže zbavit posedlosti každého, kdo za ním přijde s prosbou o pomoc.
První podmínkou je důvěra. Pokud nevěřím, že mi Bůh může pomoci, zázrak se nestane. Ježíš i mne může zbavit mé závislosti na zlu a temných silách.
Jenže zlo se mne bude snažit opět ovládnout. Nechci-li mu znovu propadnout, nezbývá mi nic jiného než se dál držet „Ježíšova prstu“ a nechat se jím vést.
