Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: „Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.“ Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. Sk 27,23–25
Na cestě do Říma Pavla provázeli Lukáš a Aristarchos. V listu Koloským se později apoštol zmiňuje o Aristarchovi jako o svém spoluvězni (Ko 4,10). Aristarchos však sdílel s Pavlem jeho zajetí dobrovolně, protože mu chtěl být v jeho utrpení nablízku.
Blížila se zima a plavba po moři byla nebezpečná. Zanedlouho se přihnal bouřlivý vítr. Prudká bouře nepřestávala. Celých čtrnáct dní byla loď zmítána na moři. Ačkoli apoštol sám tělesně strádal, dokázal i v těch nejtěžších chvílích povzbuzovat druhé a pomáhat, kdykoli to bylo třeba. S důvěrou se chopil ruky Všemohoucího a přimkl se k němu. Nebál se o sebe; věděl, že ho Bůh zachová, aby mohl v Římě svědčit o Kristově pravdě. Hluboce však soucítil s hříšnými a ubohými nešťastníky, které viděl kolem sebe a kteří vůbec nebyli připraveni zemřít. Když úpěnlivě prosil Boha, aby ušetřil jejich životy, dostal zjevení, že jeho modlitba byla vyslyšena.
Poté, co loď narazila na mělčinu, důstojník vydal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, skočili do vody jako první a plavali k zemi a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Posádka lodi strávila na Maltě tři měsíce. Za Pavlem přicházeli nemocní z ostrova a byli uzdraveni. Při odchodu je domorodci štědře zásobili na další cestu. (SA 253–257; AA 439–446)
Milosrdný Pane, i my chceme pomáhat a sloužit jako Pavel, ať se nacházíme v jakékoli situaci. Pomoz nám nemyslet jen na sebe.
