„Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
Lukáš 24,49
Ježíš posílá své učedníky „do světa“. Přeje si, aby se o svou víru dělili s každým, koho potkají, a všem, které jejich vyprávění zaujme, aby nabídli své společenství. Ještě předtím ale mají vyčkat na okamžik, kdy na ně Ježíš sešle Ducha svatého.
V knize Skutky apoštolů Lukáš popisuje, jak se učedníci znovu scházejí „v horní místnosti“ a deset dnů se tam společně modlí, vyznávají své hříchy a očekávají na seslání daru Ducha svatého.
Po deseti dnech se dočkali: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“ (Sk 2,2–4).
Jak se projevila moc Ducha svatého, kterou učedníci přijali? Lukáš píše: „Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí“ (Sk 2,41).
Pokud chci být dobrým „andělem“ — poslem, který lidem přináší „evangelium“, dobrou zprávu o možnosti získat občanství ve věčném nebeském království, tak k tomu nejdříve potřebuji přijmout „moc Ducha svatého“. Ježíš ji nabízí všem, které povolává do služby. Pokud jeho povolání přijmu, prožiji podobnou radost, jakou zažili učedníci o Letnicích.
