I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému viníku našemu. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Lukáš 11,4 (BK)
Asi každý, kdo četl nebo se modlil modlitbu „Otče náš“, musel přemýšlet nad prosbou: „A neuveď nás v pokušení“. Také jsem si kladl otázku: „Copak mne Bůh pokouší?“
Hlavou mi to vrtalo dlouho. Pak jsem jednoho dne četl Stvořitelova slova, která zapsal prorok Izajáš: „Dokážu vytvořit světlo i tmu, přináším pokoj, ale dopouštím i zlo. Jsem Hospodin, původce všech věcí“ (Iz 45,7; SNC). Hospodin tu na sebe bere zodpovědnost za vše, co se děje na naší zemi.
Proč to Stvořitel dělá? Proč se hlásí i ke „tmě“? Židé to chápali tak, že pokud stvořil všechny bytosti, tedy i ďábla a démony — padlé anděly, pak nese zodpovědnost za to, co dělají. Bůh se k tomu hlásí a slibuje, že jednou, až nastane vhodný čas, udělá konec zlu a napraví všechny křivdy.
Při vyslovování prosby „neuveď nás v pokušení“ si vždy vybavím Ježíše, který jde po svém křtu na poušť a tam k němu přichází ďábel a pokouší ho. Bible ale říká, že tam s ním je také Duch svatý. Pokušení přichází od „zlého“, ale pokud chci, Bůh mi může pomáhat pokušení odolat.
V překladu Slovo na cestu se v modlitbě „Otče náš“ říká: „Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého“ (SNC). Pokud žiji na hříšném světě, musím počítat s tím, že se zlo bude pokoušet o to, aby mne stáhlo na svou stranu. Ďábel nemá rád, když se mu vzpírám a hledám pomoc u Stvořitele. Snaží se mne svést. Můj nebeský Otec je ale silnější než všechny síly zla.
