Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
Lukáš 18,18
Otázka tohoto muže musela všem, kteří ji slyšeli, znít jako důkaz jeho velké zbožnosti. Tento příběh je zajímavý i tím, kam ho Lukáš zasadil. Podle něj se odehrál chvíli poté, co Ježíš prohlásil, že království Boží patří malým dětem a těm, kdo jsou jako ony.
Tento zbožný muž to musel slyšet. V jeho otázce nám proto může zaznívat určitá pochybnost: „Copak malé dítě může udělat něco pro své spasení? Vždyť ani nezná Boží zákon, a tak jej není schopno dodržovat. A pokud je to ještě nemluvně, tak ani neudělá žádný dobrý skutek!“
Pro tohoto muže jsou Ježíšova slova o tom, že spasení je dar, jen těžko stravitelná. Nechce věřit, že kromě vděčnosti pro to nemůže nic udělat.
Podobné dotazy dostává Ježíš i od nás. I nám je spasení, které nás nic nestojí, podezřelé. Raději bychom si je zajistili sami a někdy se o to i pokoušíme, přestože Ježíš stále opakuje, že za naše spasení zaplatil na kříži a nám je dává jako dar.
Co tedy mohu udělat, abych si sám svými zásluhami a dobrými skutky zajistil spasení? To je otázka, na kterou podle mne neexistuje žádná kladná odpověď. Ježíš mi radí, abych byl jako malé dítě a důvěřoval mu, když mi znovu připomíná, že mi věčný život dává jako dar. Na tomto světě není nic zadarmo. To spíš často za něco platíme i dvakrát. Mnozí lidé se nás snaží oškubat, a tak se nám jen těžko věří, že vstupenku do nebe můžeme dostat jen proto, že nás náš Stvořitel miluje, a proto nás chce mít ve svém království.
