David dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“
1S 17,37
Bůh učil Davida víře. Jako vychoval Mojžíše pro jeho dílo, tak připravoval Hospodin Jišajova syna, aby se stal vůdcem vyvoleného Božího národa. Péčí o svá stáda se učil oceňovat péči, kterou věnuje Velký pastýř ovcím na svých pastvinách.
Když Izraelci vyhlásili válku Pelištejcům, přidali se tři z Jišajových synů k Saulovu vojsku. David měl z příkazu svého otce svým starším bratrům vyřídit vzkaz, odevzdat jim dary a zjistit, zda jsou živi a zdrávi. Jišaj neměl tušení, že mladý pastýř byl pověřen vyšším posláním. Vojsko Izraele bylo v nebezpečí a anděl přikázal Davidovi, aby zachránil svůj národ.
Čtyřicet dní se Izraelci děsili zpupnosti pelištejského obra Goliáše. David si vzal do ruky jen svou hůl, pastýřskou mošnu a obyčejný prak. Vybral si z potoka pět oblázků, vložil je do mošny a s prakem v ruce se vydal k Pelištejci.
Svému protivníkovi řekl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh a že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím“ (1S 17,45–47). Kámen zasvištěl vzduchem a zasáhl přímo cíl. Mocný válečník se zapotácel a jako podťatý dub padl k zem. (PP 484–487; PP 643–648)
Mocný Bože, ať dnes naše činy svědčí o tom, že Ty jsi silný Bůh a „k vítězství nepotřebuješ meč ani kopí“.
