Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici!“ On odpověděl: „Nechce se mi.“ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: „Ano, pane.“ Ale nešel.
Mt 21,28–30
V tomto podobenství představuje otec Boha a vinice církev. Synové představují dvě různé skupiny lidí. Syn, který odmítl uposlechnout příkaz a řekl: „Nechce se mi“, představoval lidi, kteří žili ve zjevném hříchu, nepředstírali zbožnost a nepokrytě odmítali jeho omezení a poslušnost, které ukládá Boží zákon. Mnozí z nich však toho později litovali a uposlechli Boží volání.
Druhý syn představuje povahu farizeů. Jako tento syn byli i židovští předáci zatvrzelí a domýšliví. Když Bůh vyhlásil na hoře Sínaj zákon, celý národ slíbil, že ho bude plnit. Když Kristus přišel osobně, aby jim ukázal zásady zákona, zavrhli ho.
I dnes mnozí lidé tvrdí, že zachovávají Boží přikázání, ale nemají v srdci Boží lásku, která by se projevila láskou k bližnímu. Slib poslušnosti zdánlivě plní, ale jen tehdy, když to nevyžaduje žádnou oběť. Vyžaduje-li to sebezapření a sebeobětování, vidí-li, že je třeba vzít na sebe kříž, couvnou. Nemůžeme být spaseni, jsme-li neteční a nečinní. Slova nemají cenu, pokud nejsou doprovázena patřičnými skutky. Upřímnost se nedokazuje slovy, ale činy. (PM 137–142; COL 272–280)
Pane Bože, pomoz nám, aby upřímnost našich slov dokazovaly skutky.
