Dvanáctý den prvního měsíce jsme se vydali od řeky Ahavy na cestu do Jeruzaléma a ruka našeho Boha byla nad námi. Vysvobozovala nás z rukou nepřátel a těch, kteří nám na cestě strojili úklady. Ezd 8,31
Když zajetí skončilo, několikatisícový zástup se připravoval na odchod z Babylonu. Před nimi byla cesta, která potrvá několik měsíců. Mužové brali s sebou své ženy a děti a svůj majetek a kromě toho i drahocenné věci určené pro chrám a bohoslužby. Ezdráš si uvědomoval, že cestou je nepřátelé mohou přepadnout, oloupit, ale i zabít; přesto nepožádal krále o ozbrojený doprovod, který by je chránil. „Tam u řeky Ahavy jsem vyhlásil půst, abychom se před svým Bohem pokořili a vyprosili si u něho pro sebe, pro své dítky i pro všechen svůj majetek přímou cestu. Ostýchal jsem se totiž žádat od krále ozbrojený doprovod a jízdu, aby nám na cestě pomáhali proti nepříteli; řekli jsme králi: ‚Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí‘“ (Ezd 8,21.22).
Ezdráš v tom viděl příležitost oslavit Boží jméno před pohany. Proto se rozhodl, že se plně spolehnou na Boha. Nebudou žádat o vojenskou ochranu. Nebudou dávat pohanům záminku, aby mohli přičítat síle člověka slávu, jež patří jedině Bohu. Síla se nezískává bohatstvím, mocí ani vlivem modloslužebníků, ale Boží přízní. Izraelci mohou být ochráněni jedině zachováváním Hospodinova zákona a jeho poslušností. (PK 403.404; PK 612–617)
Velký Bože, prosím, přidej nám víry, abychom měli odvahu plně se spolehnout na Tebe.
