Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
Mk 11,20
Ráno šel Ježíš do chrámu. Cestou procházel kolem fíkového sadu. Měl hlad. „Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků“ (Mk 11,13.14).
Fíkovník plodí dříve, než nasadí listy. Strom bohatě obrostlý listím tedy sliboval i zralé plody. Byl to však jen klam. Ježíš fíkovník proklel slovy: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Následujícího rána si učedníci všimli uschlých větví a spadaného listí. Tento čin je velmi udivil. Zdálo se jim, že neodpovídá Ježíšově povaze ani jeho zvykům.
Prokletí fíkovníku bylo názorným podobenstvím. Neplodný strom představoval židovský národ. Ježíš doufal, že se u nich setká s obětavostí, slitováním, horlivostí pro Hospodina, že budou upřímně toužit po záchraně svých bližních. Kdyby zachovávali Boží zákon, jednali by stejně nesobecky jako Kristus. Avšak pýcha a nadutost v nich udusily lásku k Bohu i k lidem. Odmítali sloužit druhým, a tím na sebe přivolávali zkázu.
Kristovo prokletí stromu je výstrahou všem. Kdo chce žít podle Božího zákona, musí sloužit druhým. Ti, co žijí jen sami pro sebe, podobají se krásnému, ale neplodnému fíkovníku. (TV 368.369; DA 581–584)
Mocný Bože, nedovol, aby naše pýcha a sobectví zničily v nás lásku k Tobě a lidem.
