Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
Mt 26,37.38
Po celou dobu svého pozemského života Ježíš chodil ve světle Boží přítomnosti. Nyní se však zdálo, jako by jej světlo stálé Boží přítomnosti opustilo. Toužil, aby tuto noc strávili nejbližší učedníci s ním na modlitbách.
Krátce předtím stál Ježíš jako mohutný cedr a čelil bouři protivenství, která na něho zuřivě dorážela. Zatvrzelá srdce plná zloby a lsti se jej marně snažila zmást a přemoci. Nyní se však podobal třtině zmítané a ohýbané zběsilou bouří. Ospalí učedníci zaslechli, jak Spasitel volá: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“
Tentokrát neprosil za své učedníky, aby neochabovali ve víře, ale za sebe, aby vydržel duševní muka a odolal pokušení. Těmito slovy se Spasitel modlil třikrát. Třikrát se jeho lidská přirozenost zděsila poslední vrcholné oběti. Najednou se mu před očima promítají dějiny lidstva. Vidí, že pokud budou přestupníci Božího zákona ponecháni sami sobě, zahynou … a rozhoduje se. Zachrání člověka za každou cenu. Přijímá svůj krvavý křest, aby milionům hynoucích umožnil získat věčný život. (TV 437.440–442; DA 685–693)
Pane Ježíši, děkujeme, že ses rozhodl nás zachránit. Děkujeme za naději.
