Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
L 14,12–14
Spasitel byl hostem na slavnosti u jednoho farizea. Židé spojili náboženské slavnosti s projevy radosti a veselí. Považovali je za předobraz požehnání věčného života. Rádi hovořili o velké hostině, k níž zasednou s Abrahamem, Izákem a Jákobem, zatímco pohané zůstanou venku a budou toužebně přihlížet. Kristus chtěl své posluchače poučit a varovat. Židé chtěli časná i budoucí Boží požehnání uchvátit jen pro sebe. Popírali, že Bůh prokazuje milost i pohanům. Kristus jim však svým podobenstvím ukázal, že pozvání, které odmítají, Bůh nabídne lidem, kterými opovrhují a kterých se štítí, jako by to byli malomocní.
Říkejte malomyslným, kteří odešli od Boha, že si nemusí zoufat. Ačkoli v životě zbloudili a nevytvořili si správný charakter, přesto je Bůh rád přivede zpět a rád je spasí. S radostí se ujímá zdánlivě beznadějných případů, skrze které působil satan, a udílí jim svou milost. Rád je vysvobodí od hněvu, který dopadne na neposlušné. Vyprávějte jim, že Bůh chce každého člověka uzdravit a očistit. U Boží slavnostní tabule je pro každého místo a Bůh každého rád uvítá. (PM 111.118; COL 219.233)
Milostivý Pane, děkujeme za pozvání na hostinu.
