Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena. On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“
Lukáš 8,47.48
Musela být hodně vystrašená. Ještě před chvílí se radovala z toho, že jí po dvanácti letech skončilo neustálé krvácení, ve svém nitru nadšeně oslavovala Stvořitele, a nyní leží u nohou toho, kterého se dotkla.
Teď její radost a štěstí vystřídal strach. Co bude? Vždyť se ho dotkla bez dovolení. Dotkla se ho jako nečistá. Nevrátí se jí zpět její nemoc a s ní spojené problémy a pocity hříšnosti a méněcennosti?
V jeho hlase sice nevnímá nic záporného, ale to přece může být jen jeho maska. Leží u jeho nohou, chvěje se a čeká, co bude. A pak najednou slyší: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Ta slova jí znějí jako balzám na její bolavou duši. Její nitro znovu plní radost, vděčnost a hlavně pokoj, který jí Ježíš dává jako bonus k jejímu zdraví.
Dvanáct let prožila v obavách. Bála se toho, že se už nikdy neuzdraví. Bála se toho, že pravdu mají ti, co tvrdí, že musí být velká hříšnice, když ji Bůh tak krutě trestá. Bála se toho, že ji Bůh jednou provždy zavrhl.
Teď se raduje z toho, že má odpuštěné hříchy, zdravé tělo a ve svém nitru mír s Bohem. To je pro ni mnohem cennější než cokoliv jiného. Svou radost a štěstí může konečně projevit i navenek. Už se nebojí, že to byl jen sen. Ví, že je zdravá a že zdravá zůstane. Bůh ji neodsoudil. Naopak, miluje ji a ona to ví.
