„Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Lukáš 10,36.37
Zákoník je v úzkých. Myslel si, že Ježíše přechytračí a donutí ho uznat, že lásku nemůžeme projevovat každému člověku. Teď musí před zástupem nahlas uznat, že v příběhu, který vyprávěl Ježíš, se jako bližní projevil ten, kterým z celého srdce pohrdal.
A aby toho nebylo málo, Ježíš ho ještě přede všemi posluchači vybídne, aby si z toho Samařana bral příklad a jednal stejně jako on. Neměl si brát příklad ani z kněze, ani z levity, kteří sice znali Zákon a Proroky, dokázali krásně kázat a mluvit o Boží lásce, ale zklamali, když ji měli projevit v praxi.
Kněz i levita se mohli právem domnívat, že lupiči, kteří přepadli a zranili pocestného, tu mohou někde být a čekat na svou další kořist. Měli logický důvod, aby toho ubožáka obešli a spěchali do bezpečí nedalekého města. Samařan nehledá důvod, proč by neměl pomoci. Vidí člověka v nouzi a jedná. Přestože je to „jen“ Samařan, miluje Boha i bližního.
Bližním nemusí být ten, kdo je stejné národnosti nebo stejného vyznání. Bližním je pro mne každý člověk, který se ke mně skloní, když jsem zraněný a potřebuji pomoc.
Rozhodnu-li se jednat jako ten Samařan, tak se nebudu ptát, zda ten druhý, který je v nesnázích, patří do okruhu mých přátel, rodiny a souvěrců. Pokud někdo opravdu potřebuje, abych mu pomohl, tak mu pomohu. Tak se projevuje Boží láska v praktickém životě — dělá i ze mne bližního.
