Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
Marek 6‚48
Už jako mladá dívka jsem si oblíbila Žalm 46. Nalézala jsem v něm povzbuzení, jelikož popisuje, že Bůh je naším útočištěm i silou, „pomocí v soužení vždy velmi osvědčenou“, a to i uprostřed velkých nesnází. I v dospělosti se spoléhám na Boží mocnou, potěšující přítomnost a na jeho schopnost být mi vždy nablízku, zejména uprostřed temných a bolestných životních bouří. On je v nesnázích naší vždy velmi osvědčenou pomocí.
Stalo se to večer po náročném dni naplněném službou. Evangelista Marek říká, že učedníci byli na lodi uprostřed jezera, zatímco Ježíš zůstal na pevnině (Mk 6‚47). Ačkoli byli fyzicky vzdáleni, duchovně nebyli odloučeni. Ježíš vždy věděl, kde se nacházejí. Tehdy udeřila bouře a zdálo se, že učedníci, zjevně ponecháni sami sobě, svůj boj s přírodními silami prohrávají. „Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich“ (v. 48). To je tak uklidňující verš! Ježíš je viděl, jak zápasí. I když fyzicky nebyl s nimi, vždy věděl, kde jeho milovaní následovníci jsou a v jaké situaci se nacházejí. Byl si vědom toho, čím procházejí, a přišel jim pomoci v jejich nesnázích. Rozhodl se k nim přijít při čtvrté noční hlídce (mezi třetí a šestou hodinou ranní). V naší nejtěžší hodině můžeme velice jasně zakusit Boží blízkost. Žádná temnota není tak neproniknutelná, aby ji nemohlo prozářit světlo Božího Syna. Ježíš k nim přišel po vodě, což byl jedinečný projev jeho svrchované moci a božství.
Učedníci byli dříve svědky rozmnožení chleba, přesto plně nepochopili hloubku Ježíšovy božské identity ani jeho spásný plán. Rovněž i vy můžete mít jistotu, že i v těch nejtěžších chvílích je nejmocnější bytost ve vesmíru vedle vás.
