Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
Jan 10‚11
Můj manžel se setkal s párem, který mu vyprávěl velmi dojemný příběh. Jejich dcera potřebovala podstoupit transplantaci kostní dřeně a její malý bratr byl považován za ideálního dárce. Rodiče se ho zeptali, zda by byl ochoten zachránit život své sestry tím, že daruje svou kostní dřeň. Bez váhání souhlasil. Po zákroku v nemocnici se chvějícím hláskem zeptal: „A za jak dlouho zemřu?“ Za jak dlouho? To je projev obrovské lásky! Malý chlapec souhlasil se záchranou života své sestry a celou dobu se mylně domníval, že se přitom vzdá svého vlastního.
Ježíš si pouze nemyslel, že za nás položí svůj život, ale skutečně to udělal. Nebyl jen ochotný to podstoupit, ale On to udělal, aby nás zachránil. Naše jistota pramení z toho, kým je a co udělal. Sám Ježíš zdůraznil kontrast mezi dobrým pastýřem a námezdným pastevcem, který se stará o ovce za peníze a v případě nebezpečí uteče. Pastýř se ale takto nechová! Zachránil by je i za cenu vlastního života. Ježíš řekl:
„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží“ (J 10‚11–13). Jsme zřítelnicí jeho oka. Naše blaho staví výše než svůj vlastní život. Ocitneme-li se v nouzi, můžeme se plně spolehnout na Pastýře, že se o nás postará a poskytne nám, co potřebujeme. Jeho oběť se stala skutečností na kříži. Ježíš již prokázal svou věrnost, proto máme jistotu v životě pozemském i věčném. Když nás přepadne nebezpečí jako vlk útočící na ovce, můžeme si být jisti, že nás Pastýř nikdy neopustí. Naopak, právě v nejtemnějších chvílích si uvědomíme, že On pro nás dělá to, co ovce samy pro sebe udělat nemohou!
