Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.
Matouš 24‚30
Stála jsem na Olivové hoře a ten pohled byl dechberoucí. Žasla jsem nad výhledem na Chrámovou horu a židovský hřbitov s tisíci náhrobky. Někteří učenci věří, že se zde začalo pohřbívat již před třemi tisíci lety. S určitostí ale víme, že hřbitov zde existoval v době druhého chrámu, za Ježíšova života. Je úžasné, že se Ježíš rozhodl promluvit o svém druhém příchodu a konci světových dějin právě na tomto místě, s výhledem na chrám a na nejstarší a nejdůležitější židovský hřbitov.
Ježíš byl spolu s učedníky na Olivové hoře. Sužovala je nejistota, a proto se Ježíše ptali na události spojené se zničením chrámu (Mt 24‚1.2), jeho příchodem a závěrem lidských dějin (v. 3). Zmíněná hora se nachází i v proroctví u Zacharjáše (Za 14‚4): „V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeruzaléma. Olivová hora se rozpoltí vpůli od východu na západ velmi širokým údolím. Polovina hory uhne k severu a polovina k jihu.“ Ježíš stojí na Olivové hoře s výhledem na velkolepý chrám, před nímž se rozprostírá starobylý hřbitov, a právě na tomto místě jim odkrývá budoucnost – zničení chrámu a znamení svého příchodu. V této chvíli nebyli učedníci schopni tyto dvě události rozlišit. Možná je považovali za totožné. Poté Ježíš zmíní pronásledování, války, falešné proroky… Odhalí jim, že doba soužení skončí jeho druhým příchodem. Řecký termín pro jeho druhý příchod zní parousia. Toto slovo je v Ježíšově promluvě zmíněno třikrát (Mt 24‚27.37.39) a nikde jinde v evangeliích jej nenajdeme. Parousia se stala požehnanou nadějí křesťanů všech dob. V Novém zákoně je slovo naděje užíváno ve smyslu jistoty, ne pouze „doufám, že se to stane“, ale „jistě se to stane“. Když navštěvuji hrob svých rodičů, často si představuji, jak bude hřbitov vypadat, až dojde ke vzkříšení při Ježíšově druhém příchodu. Už se nemohu dočkat! Co Ježíš slíbil, také splní!
