Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Jan 21‚4
Není snadné mluvit s člověkem, který prochází obtížnou situací, je plný zmatku a cítí se ztracený. Můj otec byl v této oblasti obzvláště obdarovaný. I jako dospělá, když jsem se ocitla v nesnázích, to byl on, s kým jsem celou situaci rozebírala. Přistupoval k řešení problémů logicky a zároveň citlivě a s láskou. I když jsem se někdy dostala do problémů svou vlastní vinou, vždy mi nabízel pomoc a naději, beze snahy trestat mne a poučovat.
Dojímá mě, s jakou něhou se Ježíš obracel na své učedníky v jejich nejtemnějších chvílích. Jednu takovou událost, která se stala po Ježíšově ukřižování, nalezneme v Janově evangeliu 21‚1–11. Petr se rozhodne jít rybařit a šest dalších učedníků se k němu připojí. Tato rybářská výprava uskutečněná hned po znepokojivých událostech, které se odehrály v Jeruzalémě, vykresluje skupinu mužů, kteří byli zmatení a vnitřně dezorientovaní. Nevíme, zda se vydali na lov jen proto, aby zapomněli na své problémy, nebo kvůli finanční nouzi. Ať už byl důvod jakýkoli, jejich marné úsilí po celonočním lovu je vyjádřeno v jediné větě: „Té noci však nic neulovili“ (v. 3). Za svítání stál na břehu vzkříšený Ježíš (v. 4). Objevil se uprostřed jejich frustrace a zmatku. Vždy když k nám v nouzi přichází Bůh, přistupuje k nám jemně, soucitně a přináší naději a pomoc. Přichází, aby zachránil, ne aby trestal. Nepoznali ho, stejně jako tomu bylo v případě Kristova zjevení po vzkříšení Marii Magdalské (J 20‚14) a na cestě do Emauz (L 24‚16). Tehdy je oslovil tím nejněžnějším výrazem: „Děti…“ (J 21‚5). Nazývá je dětmi! (SNC používá výraz přátelé.) Od Ježíše je velmi empatické, že v této chvíli k drsným rybářům přistupuje jako milující otec k dítěti. Pak jim položil otázku a učinil zázrak, aby zajistil, co potřebovali (viz zítřejší zamyšlení). Bůh se nám zjevuje mocným způsobem v našich nejtemnějších chvílích zmatku a frustrace. Přichází k nám jako náš Otec se soucitem a ujištěním o své zachraňující lásce.
