Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.
Matouš 2‚18
Jeden z nejbolestnějších pohřbů, na kterém jsem kdy kázala, byl pohřeb sedmatřicetileté ženy. Byla členkou sboru, v němž jsem působila jako kazatelka. Zanechala po sobě tři malé děti. Jednoho z jejích malých chlapců jsem přivedla k místu, kde ležela rakev. Vysvětlila jsem mu, že jeho maminka tam spí, dokud ji Ježíš nepřijde probudit. Nikdy nezapomenu na rozzářené oči toho dítěte, které se mě zeptalo: „Kdy?“ Tuto otázku si klademe všichni: „Kdy Bůh vymýtí bolest a smrt?“
Král Herodes se rozzuřil, když zjistil, že se mudrci nevrátili, aby ho informovali o tom, kde se nový král nachází (Mt 2‚12.16). V záchvatu vzteku dal nemilosrdně „povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců“ (v. 16). Matouš odsuzuje královu krutost a šílené zneužití moci. Herodes byl podobnými krutostmi znám. Nařídil popravit členy vlastní rodiny, včetně své tchyně, manželky a tří synů, aby nikdo neohrozil jeho vládu a trůn. Tato strašná událost nám bolestně připomíná, že žijeme ve světě plném bolesti a smrti. Nevinné oběti jsou zabity opilými řidiči při autonehodách, děti jsou týrány nebo umírají na rakovinu. Matouš při této příležitosti připomíná proroctví z Jeremjáše 31‚15. Líčí Ráchel, zobrazenou jako matku izraelských dětí, jak pláče nad Jákobovými potomky, kteří jsou odváděni do babylonského vyhnanství: „oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou“ (Jr 31‚15; Mt 2‚18).
31. kapitola knihy Jeremjáš však uprostřed tragédie nabízí také naději: „Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území“ (v. 17). Jsem velmi vděčná, že víme, jak skončí dějiny světa. Ježíš zvítězí! Bůh slíbil, že zlo vymýtí. „On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly“ (Zj 21‚4). Kéž vám jeho slib přinese útěchu v časech nemoci a smutku.
