Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
Lukáš 22,13.14
Petr s Jakubem si mohli říci, že to, co po nich Ježíš chce, je nesmysl. Všechny vhodné místnosti ke slavení hodu beránka jsou přece už dávno zamluvené a obsazené. Proč by někdo nechával ležet ladem příležitost vydělat na lidech, kteří chtějí prožít Velikonoce v Jeruzalémě? To by musel být blázen.
Jenže oba učedníci poslechli svého Mistra a nyní vcházejí do malého městečka, do kterého je poslal. Po chvíli vidí muže nesoucího nádobu s vodou. Jdou za ním podle Ježíšova příkazu. Sluha po chvíli vchází do domu a oni vejdou také. Setkávají se s člověkem, který jim nabízí přesně takovou místnost, jakou potřebují. Vše je brzy připraveno a oni pak mohou jen počkat na Ježíše a ostatní.
Další příběh o tom, jakou moc má Ježíšovo slovo. Vše, co říká, se přesně vyplní. I to je součástí výchovy učedníků. Ti se musí přesvědčit, že Boží slovo není jen nějaký zvuk. Pokud Mistr něco říká, tak jeho slovo platí a oni mu mohou věřit.
Pokud mne Ježíš pověří úkolem, vyplatí se mi, když se rozhodnu poslechnout ho a udělám, co mi říká. Získám tím další osobní zkušenost s mocí Božího slova, které tvořilo vesmír i život v něm.
Ježíš chce podobně učit i mne. Pokud udělám vše tak, jak mi říká, stávám se součástí dalšího zázraku a moje důvěra v něj se upevní. Přemýšlení o „slovu“ stojí na začátku vztahu s Bohem, který se rozvíjí tím, že dělám to, co mi to „slovo“ říká.
