Slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
Lukáš 1‚72–75
Události dějin vykoupení se neodehrávají ve vzduchoprázdnu. Jsou součástí širšího obrazu a plánu spasení, který byl navržen před stvořením světa. Naším úkolem je spojovat jednotlivé body, abychom mohli Písma přesně vykládat. Joel B. Green vysvětluje: „Z hlediska Lukášova vyprávění, je klíčem k pochopení smyslu Ježíšovy smrti její výklad ve světle Písma. Co se s Ježíšem dělo, lze pochopit jen ve světle Písma. A zároveň platí, že Písmo lze pochopit jen ve světle toho, co se stalo s Ježíšem.“ * Lukáš to bere velmi vážně. Starý zákon propojuje nejen s Ježíšovou smrtí (L 24‚27.44), ale i jeho celou službou, včetně jeho narození.
Když se Zachariášovi vrátil hlas poté, co zapochyboval o andělově zprávě o narození svého syna, chválil Boha prorockým chvalozpěvem (L 1‚68–79). Tato píseň byla nazvána „Benedictus“ podle svých prvních slov v latině. V této písni Zachariáš chválí Boha za to, že navštívil svůj lid, aby uskutečnil jeho vykoupení. Vrací se až k Abrahamovi a prorokům a spojuje nadcházející role Jana Křtitele i Ježíše Mesiáše jako součást spásné smlouvy, kterou Bůh uzavřel od počátku. Lukáš v celém svém evangeliu často zdůrazňuje, že Ježíšův život a smrt byly předpovězeny v zákoně, prorocích a žalmech již dávno předtím. Bůh má podrobný plán naší spásy a je věrný své vykupitelské smlouvě po celá staletí. V tom nalézám velkou jistotu. Je věrný i v našem životě; prozřetelně vede nás i naše blízké, aby v nás naplnil své vykupitelské záměry. Je věrný své spásné smlouvě!
