A jedli všichni a nasytili se.
Marek 6‚42
V době, kdy jsem měla na starost skupinu mládeže v našem křesťanském sboru, jsme se rozhodli připojit k velké dobročinné akci, při které se v centru Los Angeles podávalo sváteční jídlo lidem bez domova. Tisíce lidí se přišly najíst. Po dlouhé době se tito lidé mohli najíst do sytosti. Přesto nám stále ještě zůstávalo dost pro další, což bylo velmi neobvyklé, protože v tomto městě je více než čtyřicet tisíc bezdomovců. Kdyby tak mohli takovou hojnost zažívat každý den!
V následujících několika dnech se spolu podíváme na události, které popisuje Markovo evangelium v kapitolách 6–8. Píše se zde nejprve o nasycení pětitisícového zástupu a poté ještě o nasycení dalších čtyř tisíc lidí. Vyprávění začíná tím, že Ježíš učil velký zástup na opuštěném místě. Bylo už dost pozdě a byl čas k jídlu (Mk 6‚34.35). Učedníci ale našli jen pět chlebů a dvě ryby (v. 38), které přinesli Ježíši. Dav se rozdělil do skupin po padesáti a po stech, stejně jako kdysi lidé na poušti s Mojžíšem (Ex 18‚21). Ježíš pak chléb rozmnožil. Klíčová jsou zde čtyři slovesa, s nimiž se čtenář později setká v příběhu o chlebu: Ježíš chléb vzal, požehnal jej, rozlámal na menší kousky a dával je učedníkům, kteří chleba rozdali lidem. „A jedli všichni a nasytili se; a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb. Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů“ (Mk 6‚42–44). Použité výrazy a čísla jsou také důležitou součástí popisu této události. Čísla pět a dvanáct představovala židovskou kulturu: pět byl počet knih Zákona (Tóra) a v Izraeli bylo dvanáct kmenů. Dokonce je zde použito řecké slovo kophinos, které označuje typický židovský koš. V příběhu je pět chlebů, nasyceno pět tisíc mužů a zbývá dvanáct plných košů, jeden na každý kmen. Boží lid byl nasycen, potřeby lidí naplněny a ještě dost jídla zůstalo. V příběhu ale nacházíme další rozměry, které budeme studovat v příštích několika dnech. Prozatím si všimněme, že Bůh nemá nedostatek zdrojů. Vždy má dostatek pro naplnění našich potřeb každodenních i těch věčných. Nic ho neomezuje, jeho milost je obrovská. Dokáže nezměrně víc, než oč prosíme nebo co si vůbec dokážeme představit (Ef 3‚18–20).
