Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.
Jan 6‚40
Na některé okamžiky v životě nikdy nezapomenete. Mému otci se vrátila rakovina v agresivní formě a z medicínského pohledu již neměl šanci na uzdravení. Šla jsem k němu domů, abych ho pomazala olejem, a společně jsme se podvolili Boží vůli. Byl to velmi zvláštní a hluboký okamžik. V jeho srdci zavládl naprostý pokoj. Četla jsem text z Janova evangelia 11‚25: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ „Věříš tomu, tati?“ zeptala jsem se a on odpověděl: „Ano, věřím!“ O několik dní později zemřel. Nikdy nezapomenu na jeho hluboké přesvědčení, že ho Ježíš vzkřísí.
Ježíš dává tuto jistotu všem, kdo v něj uvěří: „Já jej vzkřísím v poslední den“ (J 6‚40). Přijala jsem toto tvrzení celým svým srdcem a stalo se mou kotvou, když jsem během krátké doby ztratila oba rodiče. V Ježíšově výroku nacházím dvojí jistotu. Zaprvé, to důrazné „já“ mi říká, že Ježíš to bere osobně. On sám vzkřísí ty, kdo v něj věří. Bere na sebe osobní odpovědnost za vzkříšení svých následovníků. Druhou částí této úžasné jistoty je slovesný čas: „Já vzkřísím.“ Je to budoucí skutečnost, nikoliv jen možnost. Není to „možná“ nebo „snad“, ale „já jej vzkřísím“. Žijeme v době nejistoty. Vše se kolem nás rychle a neustále mění, technologií a politikou počínaje a ekonomikou konče. V Ježíši však nacházíme neměnnou skálu naší spásy. Poskytuje nám jistotu vzkříšení a věčného života. Stále žijeme ve světě hříchu, bolesti, nemoci a smrti. Existují však jen dočasně a brzy jim bude konec (Zj 21‚4)! Ježíš za nás zemřel na kříži a třetího dne byl vzkříšen; jeho smrtí byla samotná smrt přemožena (Mt 27‚52.53). Když navštěvuji hrob svých rodičů, připomínám si, že je to jejich dočasné místo odpočinku. Ježíš nám dal jistotu, že On sám osobně vzkřísí naše blízké. Ať je to i vaší útěchou!
