Hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena.
Matouš 27‚52
Na ledničce mám malou magnetku, kterou jsem si koupila v křesťanském obchodě. Navštívila jsem jej nedlouho poté, co maminka zemřela na rakovinu. Je tam napsáno: „Rakovina není konečná – nemůže ochromit lásku, otřást nadějí, podkopat víru, zničit mír. Nemůže zmařit přátelství, potlačit vzpomínky, umlčet odvahu, ovládnout duši, nemůže ukrást Boží dar věčného života, nemůže uhasit Ducha svatého, nemůže umenšit moc vzkříšení.“ Hrobem to všechno nekončí.
V Matoušově evangeliu 27‚52.53 se nachází pozoruhodná perikopa, kterou nenajdeme v žádném jiném evangeliu. Poté, co Ježíš zemřel (v. 50), chrámová opona se roztrhla a skály pukaly, zaznamenává Matouš úžasnou událost vzkříšení mnoha svatých a spojuje jejich zmrtvýchvstání s Ježíšovou mocí nad smrtí. Od starozákonních dob se očekávalo, že až přijde Mesiáš, bude mít moc nad smrtí (Da 12‚2; Iz 26‚19 a Ez 37‚13). Matouš poukazuje na to, že toto očekávání se naplnilo smrtí Ježíše Krista. Vzkříšení a spasení je představeno jako důsledek Ježíšovy smrti. Jeho smrt zvítězila nad smrtí! Když Ježíš zemřel, zemřela i smrt. Ježíšova oběť za nás byla potvrzena, když vstal z mrtvých. Pro ty, kdo věří v Ježíše, není smrt trvalým stavem. V tom máme naprostou jistotu. Když truchlíte nad ztrátou milované osoby, vzpomeňte si, že Ježíš již smrt přemohl! Vzkříšení mnoha svatých, ke kterému tehdy došlo, předznamenává nadcházející vzkříšení všech věřících v Krista při jeho druhém příchodu. To je požehnaná jistota, kterou máme zejména ve chvíli, kdy jsme ztratili někoho blízkého nebo kdy sami čelíme smrti. Smrt nemá poslední slovo! Po vzkříšení následuje věčný život, protože Ježíš nad smrtí zvítězil a má „klíče od smrti i hrobu“ (Zj 1‚18). Ježíš řekl: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas“ (J 5‚28). Ježíš zvítězí! Vezměme si jeho slova k srdci a potěšujme se navzájem jeho ujištěním.
