Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry…
Matouš 1‚2
Při návštěvě Dublinu jsem požádala svého hostitele, zda bychom mohli navštívit hrad Malahide. Ochotně mé prosbě vyhověl. Pokud bych měla hodnotit, navštívila jsem už větší a působivější hrady, ale tento mě zaujal především z jednoho prostého důvodu. Osm set let byl domovem rodiny Talbotů. Upřímně řečeno, to byl hlavní důvod, proč jsem tam chtěla jet. Byl to opravdu skvělý zážitek. Průvodce mě neustále oslovoval „lady Talbot“, což byl titul žen, které hrad obývaly.
Pokud se pustíme do pátrání po své rodové historii a podaří se nám zjistit něco o svých předcích, je to pro nás jistě velmi zajímavé. V prvním století šlo ale o mnohem víc. Židům jména jako Abraham a David připomínala jejich pokrevní linii s patriarchy i to, že jsou součástí vyvoleného Božího národa. Tvrzení, že jsou potomky Abrahama, bylo často vyslovováno jako přihlášení se k určité náboženské identitě. Matouš začíná svou „knihu geneze“ (rodokmen) zmínkou o tom, že Ježíš, Mesiáš, byl synem Davidovým a synem Abrahamovým (Mt 1‚1), což byla pro Židy velká jména. Výčet od Abrahama pokračuje přes Izáka, Jákoba… (v. 2). Když se však na všechny tyto hrdiny víry podíváme blíže, uvědomíme si dvě věci. Zaprvé, všichni byli chybující lidé. A zadruhé, Boží milosrdenství je větší než naše chyby. Vezměme si Abrama (později zvaného Abraham), kterému byl slíben syn a potomstvo početné jako hvězdy (Gn 15‚5). Uvěřil a bylo mu to počítáno za spravedlnost (v. 6; což je první jasný biblický příklad prohlášení za spravedlivého vírou). Přesto se v následující kapitole (Gn 16), když zestárne a jeho žena Sáraj je neplodná, snaží Bohu pomoci tím, že má syna s egyptskou služebnou Hagar. Bůh však od svého původního záměru dát Abramovi zaslíbeného syna (Izáka) neustoupil. Přestože Abram projevil nedostatek víry a vydal se „oklikou“, Bůh své zaslíbení naplnil. Udělali jste někdy chyby, o kterých jste si mysleli, že vás pro Boží království „diskvalifikují“? Všichni jsme je udělali. Proto byl nutný kříž. Abrahamova přítomnost v Ježíšově rodokmenu nám připomíná Boží moc a schopnost nás vykoupit!
