Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Jan 16‚13.14
Po dvou letech od doby, co zemřela maminka, jsem ztratila i tatínka. Když jsem přišla o druhého rodiče, stala jsem se, technicky vzato, sirotkem. Nečekala jsem, že tato nová etapa bude tak bolestná. Na bezpodmínečné lásce zbožných rodičů je něco nenahraditelného. Jeden můj přítel tento stav popisuje jako ztrátu bezpečné náruče, která nikdy není nahrazena. Jsem velmi vděčná za jistotu vzkříšení!
Ježíš řekl svým učedníkům, že je nezanechá jako sirotky (J 14‚18). Když učedníkům vyjevil, že se chystá odejít, začali mít obavy (J 14). On je ale povzbudil a řekl jim, že jim připraví místo a že se pro ně vrátí. Také jim přislíbil Pomocníka, Utěšitele a Přímluvce – Ducha svatého. Později, v Janově evangeliu 16, se Ježíš znovu vrací ke svému závazku poslat Ducha svatého: „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen“ (J 16‚7–11). Tento popis role Ducha svatého mě vždy fascinoval. Přichází, aby nás usvědčil z hříchu nevíry v Ježíše. Dosvědčuje také Boží spravedlnost v Kristu, protože Ježíš vystoupil na nebesa a pouze Duch svatý je schopen nás přesvědčit, že jenom díky dokonalému životu a smrti Ježíše, a ne díky našim vlastním skutkům, jsme před Bohem prohlášeni za spravedlivé (Ř 3‚21–26). A konečně – Duch svatý nám připomíná důležitý fakt. Boží protivník již byl odsouzen a Ježíš na kříži zvítězil! Ano! Víme, jak příběh skončí! Přijď, Duchu, přijď! Zapal naše srdce novou jistotou, kterou máme v Ježíši!
