Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!
Jan 8‚11
Byla jsem zproštěna viny. Ne snad proto, že bych byla nevinná, ale protože se strážník nedostavil. Sjížděla jsem autem v místě, kde se opravovala silnice. Byla opravdu hustá doprava, jedno auto za druhým. Přejela jsem do pruhu vyznačeného oranžovými kužely a policista měl dojem, že jsem manévr nezvládla. Zastavil mě a dal mi úřední dokument o spáchaném přestupku. Nesouhlasila jsem, a proto jsem se rozhodla pro vyřízení mé záležitosti před soudem. Když mě k projednání předvolali, policejní příslušník se k soudu nedostavil. Byla jsem tedy zproštěna viny kvůli jeho nepřítomnosti.
Když k Ježíši přivedli ženu cizoložnici, její žalobci se dostavili s „Biblí v ruce“. Byla přistižena při činu (J 8‚4) a tohle byla příležitost, jak zabít dvě mouchy jednou ranou: odsoudit ji a vyzkoušet Ježíše, aby ho mohli obžalovat (v. 6). „V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ (J 8‚5). Past byla nastražena chytře. Problém byl v tom, že Židé pod římskou nadvládou neměli právo nikoho odsoudit k smrti (J 18‚31). Kdyby Ježíš řekl: „Ukamenujte ji!“, musel by se zpovídat římským úřadům a byl by obviněn. Pokud by odpověděl: „Nechte ji být!“, obvinili by ho z porušování Mojžíšova zákona a zdiskreditovali by jej jako rabbiho. Chytrá léčka. „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ odpověděl (J 8‚7). Byla vinna a Ježíš byl jediný, kdo na ni mohl kamenem hodit. Mohl kamenování zabránit, protože o pár dní později se podvolí trestu, který sama zasluhovala. Když tam zůstali sami dva, Ježíš k ní promluvil: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (v. 10.11). Ježíš vždy hovoří v tomto pořadí. Nejprve říká „neodsuzuji tě“ a pak „jdi a už nehřeš“. Bůh touží po tom, abychom prožívali naplněný život k jeho slávě a byli šťastní. Přesto nikdy nemění pořadí. Jeho výzvu vždy předchází dobrá zpráva o zproštění viny (Ř 8‚1), protože On za to zaplatil. Ježíši, děkuji ti!
