Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.
Lukáš 8,5–8
Ježíš říká něco, co tehdy znal téměř každý obyvatel Palestiny. Většinu lidí živila práce na poli. Věděli, že spousta zrnek, která zasejí, nepřinese úrodu.
Ježíš se tu nechce jen blýsknout svou znalostí z oblasti zemědělství. Nabízí radu, která bude křesťanům pomáhat vždy, když se rozhodnou vyprávět jiným o nabídce občanství v Ježíšově nebeském království.
Jako křesťané jsme vedeni k tomu, abychom se dělili o to, co jsme díky Ježíši získali. Máme to dělat slovy a činěním dobra. Jenže ne každý, kdo toto svědectví uslyší nebo uvidí, dá Ježíši prostor k tomu, aby se mohl projevit v jeho životě.
Rada, kterou tady Ježíš dává, má ale i praktické využití. Ať dělám v životě cokoliv, prožiji zklamání, pokud budu počítat s tím, že se mi vždy bude dařit. Spousta nadějných sportovců i podnikatelů skončila poté, co zažili neúspěch. Kdyby vydrželi, vstali a šli dál, mohli být slavní a bohatí. Jenže oni to vzdali.
Také občas prožívám zklamání, když se vše nedaří tak, jak bych si přál. Ježíšovo podobenství o rozsévači mi ale vždy dá odvahu pokračovat a nevzdat to. Díky tomu jsem mohl zažít úspěch tam, kde bych to po první prohře nečekal. Každé zrnko nevyroste. Pořád je ale dost těch zrn, která vyrostou a přinesou úrodu. To je pro mne silná motivace pro další cestu vpřed.
