Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“
Lukáš 1,34.35
Další ženou, kterou zmiňuje Lukáš ve svém vyprávění o životě Ježíše Krista, je Marie. Na rozdíl od Alžběty nemá problém s neplodností. Je teprve zasnoubená s Josefem, ale protože spolu nežijí manželským životem, neprosí o dítě.
Návštěva anděla ji překvapí a ještě větší údiv v ní vyvolá zpráva, kterou jí nese: „Marie, budeš matkou Mesiáše! Brzy zjistíš, že jsi těhotná. Buď ale v klidu. To dítě bude počato z Ducha svatého!“
Musel to být šok. Jak může otěhotnět, když ještě ani nemají termín svatby? Být těhotná před svatbou, to je přece ostuda. Možná ještě větší než být neplodná.
Marie se té zprávě nejdříve brání. Neumí si představit tu ostudu. Ten výsměch a dost možná i nenávist „svatých“, kteří neuvěří zprávě o „početí z Ducha svatého“.
Vůbec se Marii nedivím a o to víc obdivuji její odvahu, se kterou nakonec s ohromnou důvěrou v Boha vysloví: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova“ (v. 38).
Při čtení Bible často vyzdvihujeme odvahu a oddanost Abrahama, Mojžíše, Davida nebo třeba Daniela. Stejný obdiv si zaslouží i mladá dívka Marie, která přijímá úkol, jenž zcela promění její život. Stane se matkou Mesiáše. Bude jeho prvním „učitelem“, aby se posléze stala jeho prvním „žákem“.
Není to snadný úkol, ale Marie jej zvládne. Ne, že by už byla „svatá“, ale protože důvěřuje Bohu.
