Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!
Lukáš 12,4.5
Hned poté, co své posluchače varuje před pokrytectvím, dodá Ježíš tato slova. Musím se přiznat, že jsem si dlouho myslel, že tu varuje před ďáblem a démony. Teprve později, když jsem si uvědomil, v jaké souvislosti říká tato slova, došlo mi, že tu jde o někoho jiného.
Lidé se vždy báli toho, aby si o nich druzí nemysleli něco špatného. Ani my nejsme jiní. Snažíme se pracovat na tom, aby naše „fasáda“ vypadala co nejlépe, a proto skrýváme vše, o čem si myslíme, že by nám to mohlo pokazit pověst.
Včera jsme došli k tomu, že lidi možná oklameme, ale Boha ne. Jednou přijde den, kdy se vše, co jsme skrývali ve tmě, objeví na světle. Bůh totiž vidí i do našeho nitra. Neoslní ho naše krásná fasáda, protože vidí i to, co lidé vidět nemohou.
Je to zvláštní. Bojíme se toho, co si o nás myslí lidé, ale je nám lhostejné, co na náš život říká Bůh. Proto Ježíš ve svém kázání upozorňuje na to, že lidé nás sice mohou zabít, mohou nám vzít časný život, ale nemohou nás připravit o život věčný. Tuto pravomoc má jen Bůh. Jen on nás může uvrhnout do „gehenny“, jak říkají jiné překlady. Jen on může rozhodnout o tom, že skončíme ve věčné tmě neexistence.
Víc než názor lidí by mne mělo zajímat, jak mne vnímá a hodnotí můj Stvořitel. Bůh totiž dokáže opravit nejen to, co je vidět navenek, ale může zcela proměnit i mé nitro.
