Shromáždili se proti Mojžíšovi a Áronovi a vyčítali jim: „Příliš mnoho si osobujete. Celá pospolitost, všichni v ní jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se povznášíte nad Hospodinovo shromáždění?“
Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. Nu 16,3.4
Už delší čas se Kórach tajně stavěl proti Mojžíšově a Áronově autoritě. Lid byl Kórachovi nakloněn. V hořkosti svého zklamání se vrátili ke své dřívější pochybovačnosti, žárlivosti a zášti a jejich stesky se znovu obrátily proti trpělivému vůdci. Mojžíš byl při pasení ovcí mnohem šťastnější a spokojenější než nyní jako vůdce tohoto velkého zástupu neposlušných lidí. Nevybral si to však sám. Namísto pastevecké hole dostal žezlo moci a nemůže ho odložit, dokud mu ho nevezme Bůh.
Izraelci neustále zapomínali na to, že jsou pod Božím dohledem. Zapomínali na to, že Kristova přítomnost zahalena oblakovým sloupem kráčí před nimi a že od něho dostává Mojžíš veškeré pokyny. Žárlivost byla příčinou závisti a závist vedla ke vzpouře.
Každý kmen dodal na Boží příkaz prut, na němž bylo napsáno jméno kmene. Jméno Áronovo bylo napsáno na prutu, který dodal kmen Lévi. Pruty pak položili do svatostánku, „před schránu svědectví“. Prut, který vypučí, bude důkazem, že tento kmen Hospodin vyvolil pro kněžskou službu. Na druhý den „Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle“ (Nu 17,19.23).
Každý krok Bohem povolaných představitelů církve vyvolává podezření. Každý jejich čin je žárlivci a podezíravci nesprávně vykládán. Bylo tomu tak v době reformátorů a je tomu tak i dnes. (NUD 185, PP 292–299; PP 395–405)
Mocný Bože, prosíme, zbav nás pýchy, žárlivosti a závisti, které jsou příčinou tolika zbytečných problémů.
