S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.
Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: „Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!“ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.
Mt 18,23–27
Kristus učil, že v odpouštění nemáme nikdy stanovit míru. Odpuštění udělené králem znázorňuje Boží odpuštění všech hříchů. Krista tu představuje král, který ze soucitu odpustil dluh svému služebníku.
Brzy dostal i tento dlužník příležitost následovat příklad svého laskavého pána. Jemu král odpustil deset tisíc hřiven, přítel mu však dlužil pouhých sto denárů. Zatímco se k němu král zachoval tak velkoryse, on v jednání se svým spolupracovníkem neprojevil milosrdenství, jakého se dostalo jemu. Vynesl nad dlužníkem podobný rozsudek, jakého byl sám tak milostivě zproštěn.
Kdo odmítá odpouštět, připravuje se o naději, že dosáhne odpuštění. Kdo je nemilosrdný k druhým, ukazuje, že sám nepřijal Boží odpouštějící milost. Soucit a milosrdenství, které projevil Kristus ve svém životě, se projeví také v životě lidí, kteří přijali jeho milost. Největší poučení obsažené v tomto podobenství spočívá v protikladu mezi Božím milosrdenstvím a tvrdostí člověka. Boží odpouštějící milost má být měřítkem našeho odpouštění. Tím, jak jednáme s druhými, ukazujeme, zda jsme tuto lásku přijali. (PM 121–125; COL 243–250)
Laskavý Bože, pomoz nám přijmout Tvou milost.
