Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.
Lukáš 11,34
Problémem „zraku“ se Ježíš už jednou zabýval. Vrací se k němu chvíli poté, co s židovskými duchovními probíral, v jaké moci zbavuje posedlé závislosti na démonech.
Ježíš své posluchače upozorňuje na to, jak snadno se jim může stát něco podobného. Stačí, když si přestanou hlídat své oči. Ono totiž není jedno, na co se díváme. Pokud své oči zaostříme na „špínu“, začne zlo plnit naše nitro a stáváme se postupně nečistými.
Zaujalo mne, jak tato Ježíšova slova tlumočí překlad B21: „Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.“ Lakomé oko — to je zvláštní slovní spojení. Já jsem si vždycky říkal, že lakomé může být mé srdce, ale oko?
Něco na tom ale je. Vždyť i já se občas dívám na něco, co mi nepatří, a toužím to získat, nebo naopak skrývám to, o co se nechci dělit. Lakota je hrozná vlastnost a bojovat s ní musíme všichni. Přitom je tak snadné lakomství maskovat, a dokonce je vydávat za ctnost. Já přece nejsem vůbec lakomý, jen myslím na budoucnost a spořím na horší časy.
Život lakomce nebývá šťastný, protože nemá nikdy dost. Ježíš si ale přeje, abych byl šťastný. Proto mi radí, abych si dával pozor na to, co se dostane do středu mého zraku. Oko je vstupní bránou do mého nitra. Pokud se zaměřím na hromadění, může se mi stát, že podlehnu démonu mamonu a stanu se posedlým. Proto si mám dát dobrý pozor, na co se zaměřují mé oči.
