Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Zj 3,17–19
Podle poselství laodikejskému sboru je Boží lid ve stavu hříšné sebejistoty. Může snad existovat větší sebeklam než představa, že je s námi všechno v pořádku, přestože všichni jednáme převráceně?
Život křesťana je ustavičný zápas a pochod vpřed. V tomto boji není přestávky. Jen ustavičným, vytrvalým úsilím můžeme dosáhnout vítězství. Jako lid vítězíme jasností a mocí pravdy. Velmi nám však chybí biblická pokora, trpělivost, víra, láska a sebezapření, bdělost a obětavost. Víra a láska jsou vzácné poklady, kterými Boží lid příliš neoplývá.
Ať se každý podívá do vlastního srdce a porovná svůj život s praktickým učením Písma. Ať se každý pokoří před Bohem, aby Boží milost prosvítila temnotu.
Věčný život má nekonečnou cenu a bude nás stát všechno, co máme. Cokoli má i zde na světě nějakou hodnotu, získává se námahou a někdy za cenu velkých obětí. O to víc chceme vytrvale zápasit a namáhat se a vynaložíme veškeré úsilí, ba i největší oběti, abychom získali poklad nekonečné ceny, věčný život. Mohl by snad někdo namítnout, že nebe žádá od nás příliš mnoho? (PS I. 232–234)
Laskavý Pane, zbav nás pýchy a sebeklamu. Otevři nám oči, abychom znali svůj skutečný stav a uvědomili si, jak moc potřebujeme Tvou milost.
