Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
Lukáš 11,42
V přístupu k Božímu zákonu existují mezi věřícími dva extrémy. Dnes je rozšířenější ten, který tvrdí, že Desatero už dnes neplatí, protože je Ježíš přibil na kříž. Podle těchto lidí nám stačí jen láska a nic víc nepotřebujeme, protože láska je podle těchto věřících nadřazena Božímu zákonu, a je tedy nad ním.
Na opačné straně jsou lidé, kteří naopak tvrdí, že zákon a náš vztah k němu nás může spasit. Pokud se mi podaří vše, co zákon káže, dodržet na sto procent, mám spasení jisté. Byl to názor farizeů a zákoníků, se kterými Ježíš často diskutoval. Opakovaně je varoval, že zákon jim spasení nepřinese.
Ježíš učí, že zákon má smysl, a říká, že si můžeme brát ze zákoníků v mnohém příklad. Třeba z toho, jak důkladně dbali na to, aby Bohu dali desetinu svých příjmů jako projev své vděčnosti. Jako Stvořitel je totiž pánem a majitelem všeho.
Zákon a náš přístup k němu je důležitý. Správný ale bude jen tehdy, pokud v našem životě bude spravedlnost a láska v rovnováze. Zásady i spravedlnost totiž dostávají vyšší smysl, jsou-li motivovány láskou.
Ježíš nikdy neřekl, že láska je nadřazena zákonu. Láska je spolu se spravedlností součástí zákona. Nestačí jen láska nebo spravedlnost. Boží zákon je totiž možné správně pochopit i aplikovat jen tehdy, když se na něj dívám očima spravedlnosti i lásky současně. Dělám-li to jinak, skončí můj život zklamáním.
