Dejte chudým, co máte v mísách, a hle — všechno vám bude čisté!
Lukáš 11,41
Když se farizeus pozastavuje nad tím, že Ježíš nectí tradice otců a dovolí si usednout ke stolu bez obřadního smočení rukou, Ježíš mu odpoví, že vnitřní čistota je důležitější než ta, kterou ukazujeme svému okolí.
Pak vysloví něco, co mělo všem boháčům na hostině, kteří měli pocit, že jsou lepší než ti chudí, nastavit zrcadlo. Vyzve je, aby jednou vyrazili mezi bezdomovce a připravili švédský stůl pro ty, kteří večer většinou nevědí, kdy budou mít možnost se zase příště najíst.
Jakmile se dostaneme mezi chudé, kterým chutná i to, co skončilo v popelnici, uvidíme mnohé skutečnosti v úplně jiném světle. Zatímco nás trápí, že jsme snědli jogurt, kterému včera skončila minimální doba trvanlivosti, chudý člověk raději poděkuje Bohu, že měl co jíst.
Naši generaci možná nesvazují staré tradice, jako to bylo v případě farizeů a zákoníků. Nectíme je a máme pocit, jak jsme díky tomu pokrokoví. Může nás ale svazovat touha po tom, mít se líp a žít na úrovni. Mít přepychové bydlení, super auto a mnoho dalších „vymožeností“ moderní doby. Pokud dovolíme konzumu, aby nás ovládl, změní se náš život v živoření.
Ježíš nás posílá mezi chudé, kteří bývají často šťastnější než většina zbohatlíků. Chce nám nastavit zrcadlo a pomoci přehodnotit žebříček našich životních priorit. Na prvním místě nemá být radost z toho, jak velká je hromada toho, co máme. Ježíš nás chce naučit radovat se spolu s „chudými“ z toho, že se s nimi můžeme podělit.
