Vždyť nás má ve své moci láska Kristova… Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2K 5,14.17
První dopis korintskému sboru napsal apoštol Pavel ke konci svého pobytu v Efezu. Z Efezu se Pavel vydal na další misijní cestu. Nějakou dobu se zdržel v Troadě. Doufal, že se zde setká s Titem a dozví se od něj, jak korintští bratři přijali rady a výtky.
Titus přinesl radostnou zprávu, že mezi korintskými věřícími došlo k úžasné změně. Pavel byl velmi potěšen a napsal korintským křesťanům další dopis.
Naléhavě a dojemně působí apoštol na korintské křesťany, aby se znovu zamysleli nad nedostižnou láskou svého Spasitele. Ukázal jim, jaký byl Kristus, když byl roven Bohu a když spolu s ním přijímal pocty andělů. Pak jim vylíčil jeho cestu až po nejhlubší a nejpotupnější pokoření. Apoštol byl přesvědčen, že kdyby jim dokázal objasnit, jak úžasnou oběť Vládce nebes přinesl, vymizelo by z jejich života veškeré sobectví. Vyprávěl jim, jak Boží Syn odložil svou slávu, dobrovolně na sebe vzal lidskou přirozenost a pak se ponížil jako služebník. „V poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ Budeme-li uvažovat o Kristu, poznáme nekonečnou lásku.
Boží láska se zjevila v Kristu na této zemi. A právě zde se má odrážet v bezúhonných životech Božích dětí. (PNL 172.186.191.192; AA 323–333)
Drahý Kriste, děkuji, že ses kvůli mně ponížil a podstoupil velkou oběť. Ať můj život odráží Tvou lásku.
