Sluha velekněze Kaifáše, kterému Petr při Ježíšově zatčení uťal ucho.

Matouš 26,48 –56

Lukáš 22,51

Jan 18,1 –11

Při Ježíšově zatčení se odehrála pozoruhodná událost. Když Jidáš polibkem zradil svého Mistra, Petr se tak rozzlobil, že vytáhl meč (který k překvapení mnoha z nás měl u sebe) a uťal sluhovi velekněze ucho. Ježíš to tak nenechal. Pokáral Petra a vykonal svůj poslední zázrak uzdravení. Ucho nezabalil do ledu a neodnesl k lékaři, aby mu ho přišil. I za těchto podivných okolností pouhým dotekem dává jasně najevo svou moc a lásku.

Malchos není nikde jinde v Novém zákoně zmiňován. Jeho jméno známe jen díky tomu, že ho Jan okrajově zmínil ve svém záznamu o Ježíšově zatčení. Nebyl bych překvapen, kdybychom se s Malchosem setkali v Božím království. To, co zažil v Getsemanské zahradě, si musel pamatovat do konce života. Byl při tom, když byl Ježíš zatčen – ten Ježíš, který byl za několik hodin ukřižován, ale o kterém se později psalo, že vstal z mrtvých. Pocítil ostrou bolest, když ho zasáhl meč jednoho z Ježíšových přátel. Ale Ježíš se postaral o to, aby nebyl do konce života postižený. Zdá se mi nepravděpodobné, že by tento zážitek navždy nezměnil jeho život.

Pane, při čtení Malchosova příběhu si uvědomuji, jak nesmírně velká je Tvá láska. Děkuji, že se mě Tvá láska dotýká i tehdy, když se musím vyrovnat s nečekanými neúspěchy.