Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenaanské země.
Ex 16,35
Izraelci byli denně ujišťováni o tom, že jejich potřeby jsou zajištěny. Za soumraku byl tábor obklopen obrovskými hejny křepelek. Bylo jich dost k nasycení celého tábora. Ráno leželo na zemi „cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní“. Lidé zjistili, že je many bohatě pro všechny. Chutnala jako medový koláč. Bylo jim řečeno, aby si denně nasbírali jeden ómer [tj. 3,6 l – pozn. překl.] na osobu a neměli si nic nechávat do rána. Šestého dne si měli lidé nasbírat dva ómery na hlavu. Zařídili se podle toho a zjistili, že se potrava nezkazila.
Izraelci byli svědky trojnásobného zázraku, který měl v jejich myslích zvýraznit posvátnost soboty: šestého dne padalo dvojnásobné množství many, sedmého dne mana nepadala a mana, kterou nasbírali na sobotu, se nezkazila a zůstala čerstvá a neporušená, kdežto mana uschovaná v kterýkoli jiný den se zkazila a nedala se požívat.
Izraelci jedli manu po čtyřicet let. Po čtyřicet let jim byla denně připomínána Boží neustálá péče a něžná láska. (NUD 137.138; PP 294–297)
Laskavý Pane, pomoz nám vidět zázraky, které každý den konáš v našem životě.
