Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“ On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“
Lukáš 18,28–30
Učedníci prožili šok. Jeden z předních mužů, který přišel k Ježíši a přál si stát se jedním z nich, nakonec odešel smutný, protože mu stál v cestě jeho majetek a jeho láska k tomu, co měl. Znal sice Boží zákon, ale neměl k němu ten správný vztah, který vychází z lásky k Bohu a z lásky k bližním.
Všichni, kteří byli svědky Ježíšova rozhovoru s mužem, který ho chtěl následovat, uvažovali nad tím, co slyšeli. Učedníci si uvědomili, že i oni opustili vše, co měli, a vydali se na cestu se svým Mistrem.
Po chvíli ticha, kdy ještě doznívaly pocity z toho, co viděli a slyšeli, si Petr dodává odvahu a připomíná Ježíši, co vše kvůli němu opustili a čeho se vzdali. On mu ale místo pochvaly řekne něco jiného. Připomene, že každý, kdo se vydá na životní cestu s Ježíšem, bude muset něco oželet. Dokonce se může stát, že se nás vzdá naše rodina, protože se jí nelíbí, že v našem životě dáváme na první místo vztah s Bohem.
To není příjemné, protože rodina je to nejcennější, co na tomto světě máme. Ježíš slibuje, že nám vše mnohonásobně vynahradí. Podle Matouše to bude dokonce „stonásobně“.
Tento slib nám Ježíš nenaplní „až v Božím království“. Plní jej už dnes. V církvi nacházíme novou rodinu, lidi, kteří nám budou možná ještě bližší než ti, co se nás kvůli víře zřekli.
