Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta.
Žd 11,24–26
Na faraonově dvoře se Mojžíšovi dostalo nejvyššího občanského a vojenského vzdělání. Jako schopný vojevůdce se stal miláčkem egyptské armády a byl všeobecně považován za pozoruhodnou osobnost. Mojžíš měl takové schopnosti, že mohl zářit v palácích nejslavnějšího království a třímat žezlo jeho moci. Jako dějepisci, básníkovi, filozofovi, armádnímu generálovi a zákonodárci se mu nikdo nevyrovnal.
Izraelští starší byli anděly poučeni, že čas jejich vysvobození je blízko a že mužem, kterého k tomu Bůh použije, je Mojžíš. Andělé sdělili také Mojžíšovi, že ho Hospodin vybral, aby zlomil otroctví Božího lidu.
Mojžíš zůstal na faraonově dvoře až do svých čtyřiceti let. Dosud však nebyl na svůj velký úkol připraven. Musel se ještě naučit stejné lekci víry, jakou si museli osvojit Abraham a Jákob – při naplňování Božích zaslíbení nespoléhat na lidskou sílu nebo moudrost, nýbrž na Boží moc.
Člověk by se rád obešel bez dlouhého období útrap a nejistot, protože je pokládá za velkou ztrátu času. Nekonečná Moudrost však povolala toho, jehož vyvolila vůdcem svého lidu, aby strávil celých čtyřicet let jako obyčejný pastýř. Mojžíš měl uvyknout péči, sebezapření a starostlivosti o své stádo, aby se mohl stát soucitným a shovívavým pastýřem Izraele. Takové zkušenosti nelze získat žádnou výchovou ani vzděláním. (NUD 117.118, PP 179; PP 244–248)
Velký Bože, ve své moudrosti řídíš dějiny národů i život jednotlivců. Děkujeme, že Ti můžeme důvěřovat a spoléhat na Tebe.
