Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.
Lukáš 11,52
Židé měli zvláštní přednost — Bůh si je vybral jako „svůj lid“. Měli být jeho vyslanci na naší planetě. Jejich úkolem bylo ukazovat cestu k Bohu a tím i k věčnému životu v nebeském království.
Ježíš ale musí smutně konstatovat, že svou roli nezvládli a že vinu na tom nesou i židovští duchovní. Prostřednictvím Mojžíše jim Bůh svěřil „klíč k poznání“, ale oni si jej přivlastnili, jako by jim patřil. Tak dlouho ignorovali proroky, až nakonec uvěřili, že to „poznání“ je pouze pro ně a že jen jim je umožněno vstoupit do Božího království.
Znalci Zákona měli poznání, a díky tomu byli tak blízko „nebeskému království“. Přesto o nich Ježíš říká, že nevešli. Ještě horší je, že se stali jiným lidem překážkou na cestě k Bohu.
Nedělejme si iluze, že nám podobné nebezpečí nehrozí. Každá doba má někoho, kdo má pocit, že má patent na pravdu. V Řecku se o něj kdysi přeli slavní filozofové, ve středověku si jej přivlastnila církev a na hranici končil každý, kdo měl jiný názor. Francouzská revoluce, komunisti, nacisti… Ti všichni si byli jisti svou pravdou.
A dnes? Dnes má přece pravdu věda. Běda tomu, kdo se pokusí ji zpochybnit. Přitom základem dalšího poznání je právě ta pochybnost. Všichni to víme a také víme, že naše poznání je jen částečné. Přesto si dnes svět z vědy udělal své božstvo.
Ježíšovo „běda“ platí i dnes pro ty, kdo si přivlastňují „poznání“ a brání lidem v tom, aby poznávali Boha a získali díky tomu přístup do jeho věčného nebeského království.
