Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup ke mně na horu a pobuď tam.“ … I povstal Mojžíš a Jozue, který mu přisluhoval, a Mojžíš vystoupil na Boží horu. … Hospodinova sláva přebývala na hoře Sínaji a oblak ji přikrýval po šest dní. Sedmého dne zavolal Hospodin na Mojžíše zprostřed oblaku.
Ex 24,12.13.16
Na znamení Boží přítomnosti byla hora Sínaj šest dní zahalena v oblaku. Po celý ten čas čekal Mojžíš na výzvu, aby směl předstoupit před Nejvyššího.
Mojžíšova trpělivost a poslušnost byla v těchto šesti dnech podrobena zkoušce. Šest dní čekání bylo pro něho dobou přípravy, dobou přísného sebezpytování. Ani tento Boží služebník, který se těšil Boží přízni, nesměl přistoupit k Bohu bez přípravy. Šest dní potřeboval k tomu, aby zpytoval své svědomí, rozjímal a modlil se a tak se připravil k setkání se svým Stvořitelem. Sedmého dne byla sobota a Mojžíš byl vyzván, aby vstoupil do oblaku. Před celým Izraelem se oblak otevřel a Hospodinova sláva vyšla z něho jako spalující oheň. „Mojžíš vstoupil doprostřed oblaku. Vystoupil na horu a byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí“ (Ex 24,18). V době šestidenní přípravy byl s Mojžíšem Jozue, spolu jedli manu a pili z „potoka, který stéká z hory“ (Dt 9,21). Jozue však zůstal mimo oblak a očekával Mojžíšův návrat.
Za svého pobytu na hoře dostal Mojžíš příkaz, aby dal vystavět svatyni, v níž se zvláštním způsobem projeví Boží přítomnost. Od té doby byl lid poctěn ustavičnou přítomností svého Krále. Boží přítomnost totiž nic nenahradí – žádná světská moc, žádná schopnost ani učenost. (PP 225.227; PP 313–329)
Náš Stvořiteli, pomoz nám více si uvědomovat Tvou velikost, Tvůj majestát, Tvou svatost a vznešenost.
