Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Mt 17,1–3
Kdyby Mojžíš nebyl poskvrnil svůj život hříchem u Kádeš, kde upřel Bohu slávu, když dal vytrysknout vodě ze skály, mohl vstoupit do zaslíbené země a byl by přenesen na nebe, aniž by okusil smrt. Nezůstal však dlouho v hrobě. Sám Kristus s anděly sestoupil z nebe, aby ho vzkřísil.
V tom, jak Bůh jednal s Mojžíšem, se dosud nejzřetelněji ukázala Boží láska a spravedlnost, jež se pak příkladně projevila v Kristově oběti. Bůh nedovolil Mojžíšovi vstoupit do Kena anu. Dal tím provždy najevo, že vyžaduje naprostou oddanost. Nemohl vyslyšet Mojžíšovu prosbu, aby směl vejít do dědictví Izraele, avšak nezapomněl na svého služebníka a neopustil ho. Hospodin věděl, co všechno Mojžíš vytrpěl. Zaznamenal všechny skutky jeho věrné služby v průběhu dlouhých let bojů a zkoušek. Na vrcholu Pisgy Bůh Mojžíše povolal k dědictví nekonečně slavnějšímu, než byl pozemský Kenaan. Na hoře proměnění byl Mojžíš s Elijášem, který byl již také proměněn. Nebeský Otec je poslal ke svému Synovi jako nositele světla a slávy. Tak se splnilo to, o co před tolika staletími Mojžíš prosil. (PP 356; PP 479.480)
Pane Bože, děkujeme, že nám dáváš mnohem víc, než prosíme.
