Pilát mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám.“ Ale oni na něj naléhali: „Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem.“
Lukáš 23,3–5
Pilát nebyl žádný lidumil. Židovský historik Josephus Flavius o něm píše, že to byl tyran, který neměl pro Židy žádné pochopení. Při setkání s Ježíšem ale hledá pravdu. Ptá se proto Ježíše, zda souhlasí s tím, co se o něm říká. Ježíš mu ale odpoví jednou větou, ze které je zřejmé, že před Pilátem nemá zájem vést žádnou dlouhou obhajobu.
Římský prefekt prohlásí, že obžalovaný je nevinný. V té chvíli se do něj ale pustí velekněží a starší, kteří se ho snaží dotlačit k tomu, aby Ježíše odsoudil, přestože vlastně neudělal nic, za co by takový trest zasloužil. Jako by říkali: „My také víme, že je nevinný. Jenže my se ho potřebujeme zbavit a ty bys nám v tom měl pomoci, pokud nechceš, abychom ti začali dělat problémy!“
Asi se vám to nelíbí stejně jako mně. Lidé, kteří mají být „reklamou na Boha“, protože tvrdí, že slouží Hospodinu, se teď chovají jako sluhové ďábla. Je jim jedno, co se děje s pravdou a se spravedlností, oni jen chtějí prosadit to své.
Napadá mne, zda mohu dopadnout stejně i já. A jak se tomu bránit? Líbí se mi Davidova modlitba: „Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku…“ (Ž 141,3).
Velekněží se přestali zajímat o Boží vůli a prosazují jen tu svou. Pokud nechci dopadnout jako oni, musím si dávat pozor, zda nejdu cestou svévole, protože jejím cílem je smrt.
