A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
Lukáš 1,58
Marie strávila se svou starší příbuznou tři měsíce. Evangelia neříkají nic o tom, čím naplnily tento čas. Nejspíš se spolu připravovaly na chvíli, kdy se jim narodí synové a ony je začnou vychovávat k jejich posvátnému úkolu.
Krátce poté, co se Marie vydala na cestu za Josefem, nastal Alžbětin čas. Konečně se dočkala. Narodil se jí dlouho očekávaný syn. Teď už mohla její radost propuknout naplno.
K její radosti se přidávají i sousedé. Mnozí z nich také prosili Hospodina, aby dal Zachariášovi a Alžbětě dítě. Znali jejich zbožnost, a proto jim přáli jejich štěstí. Teď se s nimi radují.
Mezi sousedy Alžběty a Zachariáše se nejspíš našli i lidé, kteří jim jejich neplodnost přáli. Více ale bylo těch, kteří se trápili spolu s nimi. Teď, když se jim narodil syn, prožívali s nimi obrovskou radost. Modlitby byly konečně vyslyšeny a oni mohli společně oslavovat velkou Boží milost, kterou Bůh zahrnul jejich sousedku.
Také se občas setkávám s lidmi, kteří mají své trápení. Modlí se, prosí Boha, ale léta se nic neděje. Musím přiznat, že i mne někdy napadlo, že by jejich utrpení mohlo být důsledkem jejich předchozího života.
Příběh Alžběty a Zachariáše mne učí místo hledání odpovědi na otázku „proč“ raději přemýšlet o tom, jak bych jim mohl pomoci. Přidám-li se k jejich prosbám vysílaným k Bohu, budu mít možnost se s nimi i radovat, až Bůh jejich modlitby vyslyší. A budu mít také další důvod k oslavě našeho Tvůrce.
