Nátan (ten, koho dal Bůh)
Prorok v době krále Davida (přibližně v roce 1000 př. Kr.).
2. Samuelova 7; 12,1 –15
2. Paralipomenon 9,29 Žalm 51
Většina z nás by nechtěla být na Nátanově místě. V každém případě ne tehdy, když mu Bůh řekl, aby šel za Davidem a řekl mu, co si myslí o jeho úskoku získat Bat-šebu za manželku. Když Davidovi oznámili, že za ním přišel prorok Nátan, David netušil, co mu chce říct. Až když Nátan vyprávěl příběh o boháči, který lstivým způsobem obral chudého muže o jeho jedinou ovečku, Davidovi to došlo. Pochopil, jaké zlo spáchal. Krátce po Nátanově návštěvě David napsal velmi dojímavý 51. žalm. Při jeho
čtení vidíme, jak moc ho trápily výčitky svědomí.
Nátan udělal, co mu Bůh přikázal. Prorokovat znamená věrně předat poselství, které jste obdrželi od Boha. Prorok, který to odmítá učinit, popírá své povolání.
Žijeme v době, kdy je třeba předat lidem prorocké poselství, které nacházíme v Bibli. Odvážně jako Nátan máme jít k lidem, kterým je poselství určeno. Možná si myslíme, že naše poselství bude odmítnuto. Nátanův přístup je pro nás vynikajícím příkladem, jak tak těžké poselství předat. Nátan nás učí, že to, co máme říci, musíme „zabalit“ tak, aby padlo na úrodnou půdu.
Pane, prosím, pomoz mi „zabalit“ Tvé prorocké poselství pro tuto dobu tak, aby se dotklo lidí, které chci oslovit.
