Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
Lukáš 6,35
Včera jsem se věnoval Ježíšově výzvě, abych se učil novému pohledu na mé nepřátele. Místo toho, abych ještě více roztáčel spirálu násilí, mohu dát svým jednáním najevo, že nechci dál živit nenávist, ale chci raději hledat smír.
Jakou odměnu mi za to Ježíš slibuje? Říká, že tak jednají synové (i dcery) Nejvyššího. Pokud se rozhodnu pro nenásilí, mohu počítat s tím, že mne Bůh zahrne mezi své děti. Stávám se součástí rodiny vládce celého vesmíru. Myslím, že není možné získat žádnou větší poctu.
Kamarád už v sedmé třídě říkal, že bude olympijským vítězem. Smáli jsme se mu, ale jak šel čas, smíchu ubývalo. Petr šel vytrvale za svým cílem a snem, který se mu splnil v době, kdy jsem studoval vysokou školu. Měl dobrého trenéra, který mu slíbil, že mu pomůže splnit jeho sen, a on mu věřil.
Podobné je to i v případě, že se rozhodnu zařadit mezi Boží děti. Ježíš mi nabízí, že se stane mým koučem. Slibuje, že mne provede všemi životními útrapami až ke konečnému vítězství. Co k tomu potřebuji? Musím mu důvěřovat a také se musím vytrvale držet jeho pokynů.
Ježíš těm, kteří se rozhodnou přijmout jeho výzvu, slibuje: „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn“ (Zj 3,21). Boží dítě není dokonalé. Má ale dokonalého trenéra, a proto věří, že se jednou naplní vše, co mu trenér slíbil.
